JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Hřiště jsme měli charakteristické, po straně tráva, uprostřed škvára. Pokud jsme chtěli získat dobré fotbalisty, tak na kvalitu hrací plochy to rozhodně nešlo. Generace hráčů má na kolenou a hýždích škvárová tetování. Náš plácek U Malého jezu je zasazen do krásného prostředí sousedství s řekou Malší, která nám ale občas ukazuje jakým je živlem. Začneme tedy snímkem po povodních z července 1954. Nad vstupní bránou ční tehdejší divný název našeho klubu TJ TATRAN Koh-i-noor ČB.

Další dvojfoto je ze stejných záplav, ukazuje i původní loděnici a pěknou konstrukci železničního mostu. Patrná je dřevěná a hranatá fotbalová branka, ty byly nahrazeny kovovými kulatými až zkraje sedmdesátek.

Mezi našimi matadory Pavlem Zýkou a Pepíkem Levým můžeme vidět onen škvárovotravnatý povrch a také reklamu KOH-I-NOOR HARDTMUTH.

Hřiště bylo všelijaké, ale bylo krásně rovné, o to se postaral místní válec, který je v obklopení našich žáčků.

Po dvou stranách hrací plochy rostly kanadské topoly, takže podzimní tréninky nebyly s míčem, ale s hráběmi.

V devadesátkách byl stav placu tristní, což vidíme na pozadí za našimi starými pány. A to přesto, že v trubkách po pravé straně byly 4 kohouty na vodní postřik.

Úplná devastace nastala při povodních v srpnu 2002, legendární se stala fotografie, kde z vody vyčnívá pouze břevno.

Novinové foto je z druhé strany, dřevěná část loděnice je ještě na svém místě, později se oddělila od zděné části a skončila v pravém úhlu u pivovarské zahrady.

Voda opadla, ale spoušť vidíme, na celý jeden rok přicházíme o hřiště. Azylem se nám stává areál Dynama na Složišti.

Přírodní katastrofa nás nezlomí, výbor v čele s předsedou Klementem Dvořákem a neúnavným Pavlem Hrabou, samozřejmě za přispění mnoha dalších, vystřihne zcela nový celotravnatý plácek s umělou závlahou, na kterém hrajeme dodnes.

Nikoliv! Zásluhou našich žen - fotbalistek to byla skutečnost. Pojďme se na jejich nevšední pouť podívat blíže. V roce 1967 zakládá pan Petr Brejžek dívčí jedenáctku, která začíná hrát krajský přebor.

Stará se o veškerý chod týmu, který sám trénuje.

Skvělá parta holek najíždí na vítěznou vlnu.

Utkání mají obrovský náboj a jsou jak vidno po zásluze hojně navštěvována.

Přichází zkušený trenér Václav Veselý, Petr Brejžek se přesouvá na pozici vedoucího.

S tímto realizačním týmem dámy doslova excelují a postupně se dostávají až do 1.ligy.

O slavném zájezdu do anglického Dealu v létě 1969 jsme se již zmínili, o rok později pan Brejžek dojednal 3.týdenní turné fotbalistek do Francie, Anglie a Skotska, ale začala normalizace a na pokyn ÚV ČSTV byl zájezd na poslední chvíli zakázán. V letech 1969 a 1970 spolupořádá u nás mezinárodní turnaje za účasti Rakušanek, Italek, Francouzek, Švýcarek, Kaplice a domácího družstva. Pohár pro vítězky věnoval generální ředitel Koh-i-nooru.

V rámci patnáctidenního turné do jižních Čech se dámy utkaly s trojnásobnými mistryněmi Itálie, týmem FC Bologna. Petr Brejžek uvádí v novinách další podrobnosti.

Italské hráčky byly tehdy přijaty českobudějovickým biskupem Mons. Josefem Hlouchem, foto je ze společné večeře na biskupství.

Děvčata hrála ligu do roku 1973, poté v důsledku nedostatku hráček a financí byla tato jedenáctka zrušena. Buďme na ně pyšní, dokázaly toho opravdu hodně.

Pro dobu po válce je příhodný páně Werichův text: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc“. Společnými silami došlo k rychlé obnově našeho hřiště, v dalším roce byla postavena dřevěná budova s šatnami, kanceláří, skládkem a klubovnou. Z těchto časů je foto mužů SK Slavia, čtvrtý zleva je hrající trenér František Házl, dříve tahoun SK ČB (Dynamo).

Na dalším snímku je předzápasová porada, uprostřed v pumkách je budoucí předseda klubu pan František Dvořák (otec Vráti).

Pokračujeme smutným dokumentem z února 1949, kdy rok po převratu zanikáme, pravda, příčinou je sloučení se Spartou ČB pod jiným názvem.

Tím to nekončí, všeobecná kolektivizace zasahuje také sport. Dochází k násilnému sdružování samostatných subjektů do tělovýchovných jednot. V našem případě z SK Slavia ČB do TJ Tatran ČB (kvůli lepšímu přehledu vynecháváme přechodné hrátky s názvem). Všechny další fotografie jsou již z období Tatranu, který končí v roce 1959, pokračujeme pak již pod všem známou hlavičkou TJ Koh-i-noor ČB. Pěkný záběr zachycuje naše muže z 13.5.1950, jmenovitě: Beneš, Koubek, Čtvrtník L., Houska, Kapuda, Votava, Frcal, Hála, Čtvrtník F., Veselý, Josa, Hübl.

O několik let později představujeme opět muže v tatranských dresech.

Rokem 1952 se začíná hrát Hynkův memoriál, který v té době měl věkový limit nad 33let, na fotografii je naše jedenáctka s vítězným pohárem v některém z prvních ročníků turnaje.

Je pěkné, že se můžeme pochlubit i mládeží, tady jsou naši žáci, Tatránci.

Následuje dorost s gólmanem Václavem Loulou, členem naší síně slávy.

Galerii uzavíráme naší starou gardou, v horní řadě třetí zleva je klubista tělem i duší, pan Václav Švácha.

Byla to turbulentní doba, ve které zvítězil fotbal, díky všem těmto věrným.