JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Dříve děti začínaly s fotbalem sami na pláccích za domem, nejmladší kategorií byli zhruba do revoluce mladší žáci. Po ní se věk hráčů pro vstup do klubů snížil, vznikly přípravky pro děti mladší 10 let. Představíme si naše nejmenší v průběhu času a ty, kteří se jim věnovali. Začínáme žáčky z jara 1977, vpravo nahoře je Milan „Zelí“ Boček, který pak hrál za dorost i muže, stejně jako jeho syn.

V začátku osmdesátek vidíme naše mladíčky v Plané s trenérem Karlem Štěchem, kapitánem byl současný multiministr Karel Havlíček.

Stejný tým o necelý rok později, vedoucím je vlevo Luboš Kajtman. Dresy opravdu nic moc, alespoň mají na hrudi znak Koh-i-nooru.

A máme tu rok 1982, kdy byl Pavel Zýka s mladšími žáky na turnaji ve Vyšším Brodě. Jako bývalý výborný hráč toho své svěřence hodně naučil.

V témže roce jsou naši špuntíci na dalším turnaji, tentokrát na budějovické Rudé hvězdě, funkce vedoucího se ujal Kléma Dvořák, jehož syn Radek je se zavřenýma očima v dolní řadě.

Pokračujeme snímkem z dalšího ročníku žákovského turnaje na Rudé hvězdě (dnešním SKP), Pavla doplňuje jako trenér Pepík Vlk.

Vrátíme se ve stejném trenérském složení na Koháč s klučíky, kteří se tedy nevídaně kření. V dáli za nimi jsou dobře vidět kanadské topoly, které rostly kolem hřiště.

Karla Štěcha jsme už u žáků zmínili, připomeňme, že tehdy především vykonával funkci klubového předsedy. Na fotce ho doplňuje trenérský kolega Jiří Pfaffl.

Popojedeme časem, tady má Jirka k sobě jako trenéra Milana Svobodného, jehož oba synové Michal i Milan za nás hráli. Dole vpravo je pozdější klubový kanonýr Michal Bez.

To už se přesouváme do devadesátek k přípravkám, na obrázku je bývalý výborný hráč Vláďa Dvořák jako trenér, dole uprostřed se krčí jeho stejnojmenný syn.

Pěkná přípravková fotografie zachycuje trenérské trio Láďu Dvořáka, Jirku Beneše a Honzu Novotného se svými svěřenci. Kapitánem byl Víťa Jarolím, který přešel v žácích jako talent do Dynama, později byl úspěšným trenérem mládeže i mužů, vedle něj je Vláďa “Šáfa” Šafrata, koháčská legenda, která hraje aktivně dodnes.

Končíme ukázkovým zápasem našich nejmenších v rámci Hynkáče 2013. Tehdy se o ně úžasně starali otec a synové Horčičkové, ikonu Igly Oťase můžeme vidět, jak s hrdostí sleduje jejich fotbalové nadšení.

Všem, nejen zde uvedeným, kteří se starali o naší droboť, náleží obrovský obdiv a dík.

Dobré sousedské vztahy byly a jsou důležité pro pokojný chod naší slavie. Dronovým záběrem vidíme Koháč & spol. v plné kráse, podíváme se však na naší jedenáctku sousedů (jak symbolické u fotbalového klubu) jednotlivě.

V první řadě je to řeka Malše s úchvatným Malým jezem, na fotce z povodní 1954 nám ukazuje, co dovede. V pozadí jsou další bližní, Samson s pěknými budovami pivovarských bytů a nad nimi spilkou, vlevo je dům Navarů, kteří vlastnili i zahradu u tréninkového hřiště, na které postavili v roce 2006 Soldánů.

Poválečný letecký snímek z roku 1946 ukazuje kolonii pěti domů kolem hřiště, které zrealizoval stavitel Petráš v letech 1935-36, tedy krátce po založení klubu.

Za nastoupenými hráči je vpravo dům JUDr. Rychetníka, který byl za války v koncentráku, nyní ho vlastní rodina Dvořáků. Vlevo bydleli Romanovi, ruská emigrace po říjnové revoluci, po válce přidělili nemovitost Světelům, od devadesátek zde stojí nový barák Kučerů.

Syn Světelů hrával za dorost a poté i za muže, na fotce je v béčku Kohíku, za zády ještě s dřevěnou hranatou brankou.

Za osmdesátkovým dorostem je vila Ing.Kamarýta, posléze v majetku Kladenských. Syn Karel, přezdívaný Kláda je nahoře třetí zprava.

V pozadí mladších žáků z roku 1981 je dům původních majitelů Albrechtů, který posléze přešel do vlastnictví rodiny Grupáčů.

Za Honzou Staňkem a Ondrou Starczewskim je vpravo vila Málků ze 70. let, předtím tam měl sad se zahradní boudou pan Sláma. Kolonii uzavírá dům pana Hrušky a paní Jonyové, který rozšířil do současné podoby zubního centra MUDr. Petr Kulovaný.

Kulda je významným podporovatelem našeho klubu, několikrát také hrál za naše staré pány a vedl si velmi dobře.

Sousedskou pouť zakončíme dvěma sportovními oddíly. Za Kohinorákama ie dřevěná loděnice kanoistů, která byla povodněmi 2002 zničena, tím skončila i činnost vodáků.

A pak tu máme za našimi žáky z roku 1988 velmi milé nohejbalisty, kteří již přes půlstoletí válí nejen svůj sport, ale take tenis.

Pyšníme se krásnou lokalitou Malého jezu, bylo by pěkné žít v pospolitosti s našim okolím i nadále. Není to nádhera?

Aby bylo možné do 1.A postoupit, bylo nutné rok před tím vyhrát také okresní přebor. A to se právě podařilo! Tady máme naše borce, kteří na jaře setřásli dotírající Jankov, v plné parádě.

Je tedy jasné, že jsme vyhráli 2 soutěže po sobě a vrátili na Koháč A třídu po 13 letech. Představujeme naše vysmáté šampióny ze sezóny 2006/2007, je vidět, že jsou skvělá parta, o fotbalové kvalitě nemluvě.

Vraťme se ale k samotnému poslednímu zápasu, ve kterém jsme již měli postup v kapse. Soupeřem nám byl 16.6. 2007 Čtyrák, oba týmy v záběru na perfektně připraveném pažitu před utkáním.

Z průběhu zápasu vybíráme moment, kdy se kapitán Michal Bez staví ke své parádní disciplíne, přímáku.

A pak samozřejmě situaci, která předcházela gólu, když si Radim Matoušek brazilsky zpracuje a křížnou ranou skóruje. Byla to jediná branka, derby jsme vyhráli 1:0.

Ústřední postavou těchto úspěchů byl trenér Václav Hojdar, na fotce je evidentně spokojený. Přidáme nevídanou statistiku: v tomto vítězném dvouletém tažení jsme zaznamenali ojedinělou šňůru 34 po sobě jdoucích mistráků bez prohry.

Venca na to nebyl v realizáku samozřejmě sám, svými bohatými herními zkušenostmi mu pomáhal David Mareš jako asistent, Milan Novotný byl uváděn jako masér, ale dělal vše potřebné.

Významnou roli sehrál jako manažer a vedoucí týmu Franta Lisa, který se o hráče staral jako o vlastní. Na počest postupu zahrál na svou bicí soupravu a je patrné, že hráči ho měli rádi.

Tenkrát byl správcem Pepík Reinhardt, na obrázku s naším speciálním bidlem na lovení míčů z řeky. Za ním jde take výborně upravená hrací plocha.

Nesmíme zapomenout na klubové fanoušky, před plůtkem sedí bývalý výborný hráč Michal Polák se svým milovaným psem Rockym, je to již 15 let, co nás Poly opustil.

V postupové euforii hráči naskákali do Malše, David Mareš ovšem svědomitě hlídá soudek s pěnivým mokem.

Následovala tradiční dokopná s opékáním prasátka, tato byla zvláště pohodová po zaslouženém prvenství v 1.B třídě.

Na závěr dodáme, že na Koháči se po tomto postupu hrála 1.A třída nepřetržitě dlouhých 19 let, až v minulé sezóně se po 60. letech podařil postup do krajského přeboru.