JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Připomeňme si několik fotbalových osobností, které prošly naším stánkem u Maláku. Prvním je Miloslav Ziegler, odchovanec Dynama, který to dotáhl až do Slavie Praha, za níž a pak za Škodu Plzeň nastřílel 24 ligových gólů. V sešívaném dresu ho můžeme vidět v Edenu při utkání českého poháru s VTJ Dukla Hraničář ČB, mezi Jindřichem Dejmalem a slávistou Konečným.

Míla byl s Koháčem pevně spjatý, měl tu spoustu kamarádů, uměl se královsky bavit, byl opravdovým štamgastem.

Když byla potřeba, ochotně naskočil za naše staré pány, za které hrál do zralého věku a pořád výborně.

Podobnou, poněkud mladší persónou je brankář Petr Skála (tatínek našeho trenéra gólmanů Kuby Skály), který začínal v rodné Třeboni, vyšvihl se až do federální ligy v Dukle Praha a Dynamu ČB, po rozdělení Československa chytal českou ligu za Union Cheb. Z domácího archivu nám Petr poskytl program pohárového utkání na Old Trafford z roku 1983 , kde byl přímým účastníkem, Dukla uhrála s United plichtu 1:1.

Petr je naším příznivcem desítky let, bydlí blízko Koháče a je též štamgastem v tom nejlepším slova smyslu. Zajímavostí je, že na našem hřišti několikrát hrál za starou gardu Dynama na pozici levého křídla a velmi dobře. Na fotce z nedávna s manželkou Evou.

V létě 2011 se hrálo u nás vzpomínkové utkání tehdejšího dorostu Dynama za zesnulé spoluhráče Dana Klimeše a Jana Sanytrníka s naší pětatřicítkou. Za dynamáky nastoupil Jiří Němec, kterého není třeba představovat, jen připomeňme, že má stříbro z ME 1996 a pohár UEFA se Schalke 04 ze sezóny 1996/97.

Rok poté se uskutečnil stejný memory zápas, kterého se tehdy zúčastnil Karel Poborský, také stříbrný z ME 1996, navíc bronzový z ME 2004.

Nedávno působila v Dynamu trenérská dvojice František Straka a Jiří Novotný, druhý jmenovaný má se Spartou 14 titulů mistra ligy. Pokud měl možnost, tak chodil trénovat s naším áčkem a choval se skvěle, byl nápomocen radou, prostě profík s dobrou duší. (na fotu se svým jmenovcem, hokejovým mistrem světa z roku 2010)

Franz Straka se na Jirku přišel párkrát podívat a zavzpomínal na teenagerská léta, kdy chodil hrát nohejbal na kurty za železničním mostem. Na fotce je Franz s našimi trenéry mládeže Mendlíkem, Peterkou a Kollmannem, sešli se tedy 4 sparťani.

Poslední momentka je ze společného příjemného posezení na Koháči, kde panovala výborná nálada a kde se vzpomínalo na veselé fotbalové příběhy.

S úsměvem jde všechno lépe.

Nemůžeme začít ničím jiným, než hlavní bránou do našeho svatostánku, která měla po obou stranách zděné budky, ve kterých se vybíralo vstupné. Do areálu vjíždí fotbalový výběr P.C. Vatikán.

Soupeřem jim býval tým hvězd SK Palačák, tato derby známých budějckých lokalit se konala na přelomu padesátých a šedesátých let.

Nám jde ale především o sportovní zázemí, za nastupujícími borci můžeme vidět dvě nevelké šatny hostů, ve kterých bylo jistým uměním převléci se na zápas.

Vedle nich byly sprchy, do kterých se chodilo v erárních dřevácích a za nimi nevábné sociální zařízení.

Pokračujeme pohledem z padesátek na naší klubovnu a na tehdy charakteristickou dřevěnou ohradu areálu.

Následuje poněkud úsměvné foto z železničního náspu na naší dřevostavbu, která byla smontována v roce 1946.

Na obrázku za dobře naladěnými hráči je zamřížovaný sklad, tzv. rekvizitárna, kde byly uloženy dresy a kde se fasovaly legendární gumotextilky. Vedle byla veranda s vchody do větší mužské a menší mládežnické šatny.

V rohu byla kancelář, která byla k dispozici také rozhodčím. Památná je výkonná zvuková aparatura, bohužel s jedinou deskou, takže z amplionu jsme pravidelně slyšeli od Petra Spáleného: „Učitelka Josefína vůbec nemá ústa líná...“.

Podoba našeho zázemí se výrazněji změnila až v roce 1992, kdy byly postaveny nové šatny a konečně i důstojné záchody.

Tím se uvolnily již zmíněné prostory, tehdejší předseda David Mareš dal o rok později nemalým nákladem podobu novodobému Koháči. Při přestavbě, kterou provedli Ota Kindermann s Milanem Bočkem zmizela veranda a vnitřní příčky.

Od té doby uplynulo již dalších 33let.

Obojživelník ve sportu označuje ty, kteří hrají aktivně fotbal i hokej. A právě takových „živočichů“ jsme měli na Koháči několik. Připomeňme si je. Na úvodní fotografii je hráč a legendární trenér Václav Hojdar se spoluhráčem mládeže KIN ČB Jiřím Daňkem v dresech starších žáků Motoru.

Na další fotce je stejná dvojice ve velice kvalitním týmu dorostu z roku 1977. Čtvrtý stojící zprava je Zdeněk Kostourek, který o několik let později hrál hokejovou nejvyšší soutěž za Duklu Jihlava.

Vrátíme se v čase o rok zpět, dorost pod vedením další trenérské legendy pana Jana Nového vyhrává v sezóně 1975/76 okresní přebor. Vítězný pohár přidržuje kapitán týmu Ruda Daněk, který byl zároveň výborným hokejovým brankářem.

Strojem času se posuneme ještě zpět a zmíníme člena naší síně slávy pana Jiřího Švihovského, který hrál v žákovském věku hokej za Slavoj ČB (předchůdce HC Motor) a kopanou za Dynamo ČB (v dorostu Dynama se svým kamarádem Mílou Zieglerem).

Reportáž „s mikrofonem za hokejem“ zakončíme dvěma velkými obojživelníky. Otou Horčičkou, který má na svém kontě nevídaný double, je totiž českým dorosteneckým přeborníkem v obou sportech, tady musíme pane Oto smeknout! (jeho vnuk Matěj je hráčem áčka, který letos dědečka v double napodobil). Druhým je pan František Čech, ikonický útočník českobudějovického Motoru, jehož legendární blafáky chytil málokterý gólman. Oba dva jsou na společné fotografii naší staré gardy, za kterou pravidelně hrávali (v dolní řadě na koncích).

Sportu zdar, fotbalu a hokeji zvláště.