Smutnou etapu naší historie začneme fotografií našich dorostenců, kteří stejně jako všichni ostatní museli před utkáními zdravit zdviženou pravicí. Pan rozhodčí i kapitán jsou předpisoví, ostatní se pochopitelně kroutí, jak mohou. Slávistická hvězda až na jednu výjimku šla z dresů pryč.

Že naše hvězda vadila dokumentuje i další společné foto z válečných let s neznámým soupeřem.

Vůbec první klubový protektorátní dokument potvrzuje policii, že pokračujeme ve fotbalové činnosti.

V červenci 1940 jsme přnuceni splnit nechutná protižidovská opatření, nacismus přímo zasahuje náš klub.

Okupačnímu režimu vadí i legionáři, kteří se zasloužili o vznik našeho státu, musíme poníženě potvrdit, že je ve svých řadách nemáme.

Veselejší zprávou je, že hrajeme dále fotbal, smutnější zprávou je, že naše hřiště bylo německými úřady v září 1942 zabráno, rozoráno a Bulhar na něm pěstoval zeleninu. Činnost ovšem neustává. Po dohodě se sportovním klubem S.K. Rožnov pokračujeme na jejich hřišti, což dokládá dokument z roku 1944.

Končíme návrhem odznaku k 10.letému výročí naší Slavie, abychom si ho mohli nechat vyrobit a hlavně nosit jsme opět museli potupně žádat.

Závěrem je třeba vzdát hold všem, kteří nás provedli celým tímto nelehkým obdobím, především předsedovi panu Karlu Böhmovi, povoláním učiteli.

Sportovním vrcholem v minulém století byla účast áčka mužů tehdejšího KIN ČB v krajském přeboru v sezónách 1964/65 a 1965/66. Na fotce jsou naši KP matadoři v čele s kapitánem Zdeňkem Hauserem. Samotnému postupu předcházela dvě vítězná tažení v nižších soutěžích.

Nejprve chlapi získali titul okresního přeborníka v roce 1963 pod vedením trenéra Josefa Dvořáka (všech 7 jeho synů hrálo za náš klub), následoval další vavřín oblastního přeborníka, tzv. krajské soutěže v roce 1964, vedoucím tohoto slavného týmu byla klubová ikona pan Václav Švácha. 

V souvislosti s krajským přeborem musíme zmínit vynikající mužstvo Koh-i-nooru ČB v sezóně 1981/82, které by též postoupilo nebýt administrativního začlenění juniorky Dynama (jeho béčka) do 1.A třídy, s ligovými pendly byli nad naše síly. Áčko KIN ČB na fotce skončilo tehdy druhé pod taktovkou legendárního trenéra Ryneše, který si pro svou nekompromisnost vysloužil přezdívku „Žukov“. 

Krajskou nejvyšší soutěží se však můžeme pochlubit již dříve. V roce 1960 ještě pod hlavičkou Tatranu ČB vyhrál dorost 1.oblastní třídu pod vedením trenéra Rudolfa Ždiarského (dědečka Rendy) a utkal se s vítězem 2.skupiny Velešínem o postup. Doma jsme vyhráli 2:1, venku remizovali gólem Jindřicha Petříka (tatínek Jindry) 1:1 a postoupili jsme poprvé v historii klubu do krajského přeboru.

Stejně jako muži i naši dorostenci zůstali v KP dvě sezóny 1960/61 a 1961/62, nutné je ale dodat, že tehdy to byla 2. nejvyšší soutěž ve své kategorii. Všem, kteří se na těchto výrazných klubových úspěších podíleli patří obrovský respekt.

Začneme šedesátými léty, kdy tehdejší totalitní režim zvolnil, což umožnilo domácí zápas s neznámým rakouským soupeřem. Naši poněkud nesmělí borci jsou vlevo, utkání slavnostně zahájil tehdejší předseda klubu pan Jaroslav Dvořák (tatínek loni zesnulého Vráti).

 Neobyčejné utkání jsme sehráli v roce 1972, u Malého jezu jsme přivítali bulharský olympijský tým, který se připravoval na LOH v Mnichově. Dokonce jsme vedli brankou Svěchoty, ale nakonec jednoznačně padli 1:9. Sedm gólů vstřelil nepolapitelný Plamen Markov, který později nasbíral 32 startů za národní tým. 

Pokračujeme pravidelnými návštěvami mužstva Lokomotive Meiningen z bývalé NDR, které se zúčastnilo čtyřech po sobě jdoucích Hynkovo memoriálů. 33.ročník v roce 1985 dokonce vyhráli, když nás porazili v semifinále a ve finále pak Kaplici 1:0. O rok později se to obrátilo , v semifinále jsme Meiningen porazili 4:1 a ve finále i Kaplici 3:2.

Podobné to bylo těsně po revoluci s rakouským týmem Kematen an der Ybbs, třikrát byli našimi hosty a třikrát našimi hostiteli. Toto přeshraniční setkávání zorganizoval Láďa Holík, bývalý brankář Koh-i-nooru a dodnes věrný fanoušek.

Končíme sezónou 1993/94, když jsme se v zimě v Rožnově na Meteoru střetli s rakouským mužstvem SV Leiben. Výsledek byl 3:0 pro nás, v řadách soupeře hrál internacionál Zdeněk Šreiner. Hřebínek nám spadl v létě, když nás rakouští přátelé smetli 5:1, to za ně zase tvrdil muziku exreprezentant Libor Radimec. Oba internacionálové mají mimochodem zlatou olympijskou medaili z LOH 1980 v Moskvě. S velkou mírou nadsázky se dá říci, že jsme světoví.