JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Jak se můžeme přesvědčit novinovým článečkem v deníku Jihočeská pravda z července 1992, činovníci Koh-i-nooru a SKP (dřívější Rudé hvězdy) domluvili spojení obou klubů v mužských soutěžích pro sezónu 1992/1993 takto. SKP KIN A bude hrát 1.A třídu na hřišti SKP u Vltavy a SKP KIN B 1.B třídu na Kohíku u Malše.

Trenérem áčka byl Ladislav Klimeš, nemáme mnoho fotodokumentace té doby, tudíž si pomůžeme týmovým snímkem Igly z roku 1987, kde je Láďa, zvaný “Stoletka” ještě aktivní v krajském přeboru. Zajímavostí je, že 4 hráči tohoto mužstva poté působili v našem klubu, konkrétně Jirka Klimeš, Jarda Mikolášek, Milan Bez a Jirka Mráz.

Trenérem béčka byl další bývalý vynikající ligový hráč Dynama Zdeněk Trněný, známý pod přezdívkou “Drak” (tatínek hráče naší slavie Tomáše). Draka máme vpředu, když vstřelil branku na Hynkáči v roce 2011.

Fúze byla vymyšlena dobře, po sportovní stránce to dávalo smysl, ale narazila na zásadní věc. Ze strany SKP nedošlo k výraznému doplnění, natož zkvalitnění kádru, pravidelně od nich chodili max. 3 hráči. Nebylo tedy divu, že jsme skončili po podzimní části poslední. Na jaře jsme se přesunuli na Koháč a výsledkově se zvedli. Pomohlo nám i naše nerovné specifické hřiště, kde se soupeřům hrálo těžce, na záchranu už to ale nestačilo.

V rozhodujícím zápase jsme hostili Iglu, Karel Kladenský vzpomíná: “Úkol trenéra Klimeše zněl jasně, drž Otu Horčičku, běžela 25min. 0:2, Oťas 2…” (strýc našeho hráče Matěje). Foto je z tohoto mače, který nakonec skončil porážkou 2:4.

Znamenalo to pro nás tedy sestup z A třídy po ročním působení. Byla i pozitiva, pravidelně naskakoval mladíček Zdeněk Šrom, na obrázku vpředu, který si vedl výborně. Byl poté jedním z prvních fotbalových emigrantů do Rakous, kde hrál za Spital am Pyhrn.

Musíme zmínit i béčko, které pod Trněnkou šlapalo nad očekávání dobře. 1.B třídu zachránilo, což umožnilo prodej soutěže do Římova, na čemž jsme se domluvili s tamním bossem Koupalem. Benago totiž kvůli sestupu áčka muselo jít administrativně do okresu. S nepovedenou fúzí se rozloučíme novinovou fotografií z posledního kola, které jsme sehráli na půdě postupujících Dívčic

Ne všechno se povede, zajímavé ovšem je, že v tomto roce 1993 se Igla ČB přejmenovává na Akru a hlavně my jsme se osamostatnili a vrátili k historickému názvu SK Slavia ČB, ale o tom zase jindy.

Hospoda na Koháči je úzce propojena s klubem, už jen tím, že je v našem útulném areálu hned vedle hřiště. Všichni hospodští aktivně působili ve fotbalovém oddílu jako hráči a dva byli dokonce dlouholetými klubovými předsedy. Nemůžeme začít nikým jiným, než charismatickým Františkem Dvořákem, vedle něj je ono výčepní zařízení, kterým Franta a další napájeli celou místní komunitu.

Už jsme zmínili, že sám byl vynikající brankář, na kterého měly políčeno i ligové kluby. Výčepáka v sobě však nezapřel ani při výjezdu starých pánů na turnaj v Rožmberku, chlapi si dovezli, zakopali a narazili sud, u pípy byl samozřejmě Franta.

Dalším šenkýřem byl Karel Štěch, na fotce sedí vpravo mezi nezapomenutelnými plejery Láďou Boudou a Fandou Nedbalem při pokecu fotbalových kamarádů v rámci jednoho z Hynkáčů.

Karel byl také výborným hráčem, na snímku je zkraje šedesátek dole uprostřed. Bylo to v týmu Slavoje ČB, předchůdce Dynama, zajímavostí je, že se tu sešel právě s Frantou Nedbalem (nahoře 2. zleva).

Pokračujeme krčmářem Honzou Růžičkou se vzpomínkou Jendy Novotného: “Když měli Karel s Růžou společně hospodu, tak jednou prdnul ventil na flašce s kyslíkem, tudíž nešlo chlazení. Byla akorát kořalka a teplý pivo, tak se šlo do Reginy.” Honzu vidíme vpravo jako trenéra s poměrně silným mužstvem, kterému se tehdy “podařilo” sestoupit do okresu.

Brzy ale Honza postoupil s týmem zpět do 1.B třídy, bylo to v druhé polovině devadesátek, tady je máme fešáky na domácím kolbišti.

A už je tu Vráťa Dvořák (na snímku s bratrem Otou), který měl vlastní šenk v Matici školské, přibral si k němu ještě Koháč, kam přešel jeho výčepák Franta Lebeda.

Vráťu, který dodýchal na loňském Hynkáči si připomeneme fotem v mužích Koh-i-nooru z konce šedesátek. Nezkazil žádnou srandu, byl fajn chlap, v našich srdcích žije dál.

Nejdéle sloužícím hospodským je suverénně David Mareš, který zafinancoval rekonstrukci Koháče a zavedl celoroční provoz. Na obrázku je ve své obvyklé pohodové náladě.

David přišel v mládeži z Dynama a pak už hrál pouze za nás s výjimkou jedné sezóny v tehdy divizní Lokomotivě ČB.

Dostáváme se k něžnému pohlaví a tedy k naší milé Kačence, která nás nenechala pivně oddechnout. Při pohledu na znavené a mumlající hosty s úsměvem říkávala: “Dobře odvedená práce.”

Končíme dvojicí pěkných šenkýřek, vždy usměvavou Magdičkou a zde mračící se Šárinkou. Všem třem děvčatům zpětně děkujeme, že to s námi vydržela.

Hospůdka U Malého jezu šlape k naší spokojenosti samozřejmě dál, pomyslný štafetový kolík převzala v současnosti Martinka Suchá.

Máme v rukou tzv. Loulovu kroniku, kterou vedl od července 1998 do září 2003. V tomto období byl vedoucím našich mužů a trenéry byli z větší části Jiří Beneš a Dalibor Kollar. Ostatně podívejme se jmenovitě na celý tým.

Ale pojďme postupně po stránkách a současně po letech, když máme k dispozici pěkně ucelený material. V červnu 1999 jsme se zachránili v 1.B třídě gólem Vládi Šafraty 2 min. před koncem utkání, což prozrazuje novinový článek a foto.

Na dalším snímku je sám kronikář, který gratuluje k vítězství v 47. ročníku Hynkova memorialu kapitánovi Plané.

Finále jsme v tomto ročníku v roce 1999 projeli: Slavia ČB – SK Planá 3:5 (1:2) Beníšek, Kladenský, Feller – Sýkora, Kureš, Vyškovský, Gudheyl, Kropík.

Pokračujeme naším vítězným mužstvem na 25. ročníku římovského turnaje z 21.7.2000. Zleva stojí trenér Beneš, Vazač, Svobodný, Vítovec Petr, Vítovec Pavel, Winter, Staněk, vedoucí Loula, dole sedí Šiller, Pirnos, Fríd, Bez, Mareš a Šafrata, vpředu leží Ždiarský.

Popojedeme o rok později bojovnou ukázkou ze zimního turnaje na Akře. Zajímavý je pohled na Honzu “Johna” Pirnose v čepici jako hráče, všichni ho totiž známe hlavně jako superdlouholetého trenéra.

Na jaře 2001 jsme hráli derby na Čtyráku, o půli jsme vedli brankou Kolmana, ale na konečných 1:1 vyrovnal Matoušek, který k nám pak přestoupil.

Přesouváme se zase o rok dál velmi povedeným snímkem z mistráku 1.B třídy v Bavorovicích, Michal Svobodný předvedl obranný zákrok sezóny.

Rok 2002 byl povodňový a pro nás ničivý, proto tehdejší předseda klubu svolal mimořádnou schůzi členů. Pomocí všech se podařilo za necelý rok vybudovat krásné nové hřiště, speciální poděkování však náleží dvěma nejaktivnějším, Klémovi Dvořákovi a Pavlu Hrabovi.

Rádi zmíníme úžasnou kolegialitu velešínského klubu, který nám umožnil krátce po povodních uspořádat Memoriál Václava Sýkory na jejich hřišti.

Následující soutěžní ročník jsme díky souhlasu soupeřů odehráli na podzim kompletně venku, na jaře 2003 nám umožnilo Dynamo sehrát domácí zápasy v jejich areálu na Složišti.

Vraťme se na závěr k osobě pana Václava Louly, pracoval celoživotně nejen pro náš klub, ale pro celý regionální fotbal, proto mu byl právem udělen v roce 2001 pamětní list Českomoravského fotbalového svazu.