JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Pro dobu po válce je příhodný páně Werichův text: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc“. Společnými silami došlo k rychlé obnově našeho hřiště, v dalším roce byla postavena dřevěná budova s šatnami, kanceláří, skládkem a klubovnou. Z těchto časů je foto mužů SK Slavia, čtvrtý zleva je hrající trenér František Házl, dříve tahoun SK ČB (Dynamo).

Na dalším snímku je předzápasová porada, uprostřed v pumkách je budoucí předseda klubu pan František Dvořák (otec Vráti).

Pokračujeme smutným dokumentem z února 1949, kdy rok po převratu zanikáme, pravda, příčinou je sloučení se Spartou ČB pod jiným názvem.

Tím to nekončí, všeobecná kolektivizace zasahuje také sport. Dochází k násilnému sdružování samostatných subjektů do tělovýchovných jednot. V našem případě z SK Slavia ČB do TJ Tatran ČB (kvůli lepšímu přehledu vynecháváme přechodné hrátky s názvem). Všechny další fotografie jsou již z období Tatranu, který končí v roce 1959, pokračujeme pak již pod všem známou hlavičkou TJ Koh-i-noor ČB. Pěkný záběr zachycuje naše muže z 13.5.1950, jmenovitě: Beneš, Koubek, Čtvrtník L., Houska, Kapuda, Votava, Frcal, Hála, Čtvrtník F., Veselý, Josa, Hübl.

O několik let později představujeme opět muže v tatranských dresech.

Rokem 1952 se začíná hrát Hynkův memoriál, který v té době měl věkový limit nad 33let, na fotografii je naše jedenáctka s vítězným pohárem v některém z prvních ročníků turnaje.

Je pěkné, že se můžeme pochlubit i mládeží, tady jsou naši žáci, Tatránci.

Následuje dorost s gólmanem Václavem Loulou, členem naší síně slávy.

Galerii uzavíráme naší starou gardou, v horní řadě třetí zleva je klubista tělem i duší, pan Václav Švácha.

Byla to turbulentní doba, ve které zvítězil fotbal, díky všem těmto věrným.

Pojem Regina se vztahuje k naší minulosti hned dvakrát, začneme stejnojmennou restaurací, do které se přesouvali hráči i celé osazenstvo Koháče, protože ten měl pouze sezónní provoz. Aby chlapi nevypadli z pivního tempa, o to se starali nezapomenutelní výčepáci Honza Schwarz a Sláva Hloušek.

V 1.patře byla vinárna, ve které se konaly výroční schůze oddílu kopané TJ Koh-n-noor.

Na rohu u hospody bývaly srazy našich mužstev, které odjížděli autobusem na venkovní zápasy.

Při posezení u pivečka Samson došlo k nápadu vytvořit fotbalový výběr místňáků FC Regina, jehož jádro tvořili hráči Koh-i-nooru.

Pokračujeme tedy fotbalovou Reginou, která vyjížděla na exhibiční zápasy do okolí Budějc, koncem šedesátek dokonce také do sousedního Rakouska, což umožnila tehdejší doba, tzv. demokratizační proces. Na společném fotu můžeme vidět tým s manželkami při jednom z výjezdů.

Největší hvězdou výběru FC Regina byl Viktor Lávička, hráč s dělovou pravačkou, který byl také pověstný přesnými trestnými kopy. Je členem jedenáctky století SK Dynamo ČB, to hovoří za vše. (na fotu v horní řadě vlevo.

Láska k fotbalu tady napsala hezký společný příběh, který by se dal pojmenovat slovy “chlapi sobě”.

Překvapivá odpověď je kladná, neboť se naše hřiště stalo dočasným azylem divizního týmu VTJ Dukla Hraničář ČB.

Jednalo se o celou sezónu 1967/68 a podzimní část roku 1968. Na fotografii je mužstvo Hraničáře právě když začínali hrát u Maláku, na pozadí můžeme rozpoznat dřevěnou loděnici, která po povodních 2002 „odplavala“ do Samsonu.

V Dukle tehdy hrál později známý fotbalový trenér pan Jindřich Dejmal, který nám ochotně poskytnul snímky z osobního archivu. (dole s míčem s pěkným pohledem na náš plac).

Jindra nám ke svému působení na Koháči říká: „Dobře si pamatuji na kanonýra Láďu Boudu, na Klému Dvořáka (oba narození v roce 1948) a na Petra Brejžka, ten tehdy vedl ženský tým.“ Jindřicha můžeme vidět v souboji o míč z utkání s Lokomotivou Plzeň.

Další fotka je ze zápasu s béčkem plzeňské Škodovky, na které jsou zachyceny elegantní nůžky.

Jindra dodává: „Tehdy jsme hráli nejvyšší soutěž široko daleko“. A má samozřejmě pravdu, v roce 1967 došlo ke skandálnímu výsledku divizního zápasu Dynama s Lokomotivou ČB 10:0, Lokotka byla přeřazena do krajského přeboru a Dynamo dokonce do 1.A třídy (z tohoto utkání se raduje z gólu Jindřich Novák a smutní Miroslav Kamiš).

S Hraničářem na Koh-i-nooru se rozloučíme společným fotem “mazáků”, což byl dobový výraz pro druhoročáky na vojně.

Panu Jindřichu Dejmalovi děkujeme a přejemu jemu i vám všem hodně zdraví a životní pohody.