JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Hospoda na Koháči je úzce propojena s klubem, už jen tím, že je v našem útulném areálu hned vedle hřiště. Všichni hospodští aktivně působili ve fotbalovém oddílu jako hráči a dva byli dokonce dlouholetými klubovými předsedy. Nemůžeme začít nikým jiným, než charismatickým Františkem Dvořákem, vedle něj je ono výčepní zařízení, kterým Franta a další napájeli celou místní komunitu.

Už jsme zmínili, že sám byl vynikající brankář, na kterého měly políčeno i ligové kluby. Výčepáka v sobě však nezapřel ani při výjezdu starých pánů na turnaj v Rožmberku, chlapi si dovezli, zakopali a narazili sud, u pípy byl samozřejmě Franta.

Dalším šenkýřem byl Karel Štěch, na fotce sedí vpravo mezi nezapomenutelnými plejery Láďou Boudou a Fandou Nedbalem při pokecu fotbalových kamarádů v rámci jednoho z Hynkáčů.

Karel byl také výborným hráčem, na snímku je zkraje šedesátek dole uprostřed. Bylo to v týmu Slavoje ČB, předchůdce Dynama, zajímavostí je, že se tu sešel právě s Frantou Nedbalem (nahoře 2. zleva).

Pokračujeme krčmářem Honzou Růžičkou se vzpomínkou Jendy Novotného: “Když měli Karel s Růžou společně hospodu, tak jednou prdnul ventil na flašce s kyslíkem, tudíž nešlo chlazení. Byla akorát kořalka a teplý pivo, tak se šlo do Reginy.” Honzu vidíme vpravo jako trenéra s poměrně silným mužstvem, kterému se tehdy “podařilo” sestoupit do okresu.

Brzy ale Honza postoupil s týmem zpět do 1.B třídy, bylo to v druhé polovině devadesátek, tady je máme fešáky na domácím kolbišti.

A už je tu Vráťa Dvořák (na snímku s bratrem Otou), který měl vlastní šenk v Matici školské, přibral si k němu ještě Koháč, kam přešel jeho výčepák Franta Lebeda.

Vráťu, který dodýchal na loňském Hynkáči si připomeneme fotem v mužích Koh-i-nooru z konce šedesátek. Nezkazil žádnou srandu, byl fajn chlap, v našich srdcích žije dál.

Nejdéle sloužícím hospodským je suverénně David Mareš, který zafinancoval rekonstrukci Koháče a zavedl celoroční provoz. Na obrázku je ve své obvyklé pohodové náladě.

David přišel v mládeži z Dynama a pak už hrál pouze za nás s výjimkou jedné sezóny v tehdy divizní Lokomotivě ČB.

Dostáváme se k něžnému pohlaví a tedy k naší milé Kačence, která nás nenechala pivně oddechnout. Při pohledu na znavené a mumlající hosty s úsměvem říkávala: “Dobře odvedená práce.”

Končíme dvojicí pěkných šenkýřek, vždy usměvavou Magdičkou a zde mračící se Šárinkou. Všem třem děvčatům zpětně děkujeme, že to s námi vydržela.

Hospůdka U Malého jezu šlape k naší spokojenosti samozřejmě dál, pomyslný štafetový kolík převzala v současnosti Martinka Suchá.

Máme v rukou tzv. Loulovu kroniku, kterou vedl od července 1998 do září 2003. V tomto období byl vedoucím našich mužů a trenéry byli z větší části Jiří Beneš a Dalibor Kollar. Ostatně podívejme se jmenovitě na celý tým.

Ale pojďme postupně po stránkách a současně po letech, když máme k dispozici pěkně ucelený material. V červnu 1999 jsme se zachránili v 1.B třídě gólem Vládi Šafraty 2 min. před koncem utkání, což prozrazuje novinový článek a foto.

Na dalším snímku je sám kronikář, který gratuluje k vítězství v 47. ročníku Hynkova memorialu kapitánovi Plané.

Finále jsme v tomto ročníku v roce 1999 projeli: Slavia ČB – SK Planá 3:5 (1:2) Beníšek, Kladenský, Feller – Sýkora, Kureš, Vyškovský, Gudheyl, Kropík.

Pokračujeme naším vítězným mužstvem na 25. ročníku římovského turnaje z 21.7.2000. Zleva stojí trenér Beneš, Vazač, Svobodný, Vítovec Petr, Vítovec Pavel, Winter, Staněk, vedoucí Loula, dole sedí Šiller, Pirnos, Fríd, Bez, Mareš a Šafrata, vpředu leží Ždiarský.

Popojedeme o rok později bojovnou ukázkou ze zimního turnaje na Akře. Zajímavý je pohled na Honzu “Johna” Pirnose v čepici jako hráče, všichni ho totiž známe hlavně jako superdlouholetého trenéra.

Na jaře 2001 jsme hráli derby na Čtyráku, o půli jsme vedli brankou Kolmana, ale na konečných 1:1 vyrovnal Matoušek, který k nám pak přestoupil.

Přesouváme se zase o rok dál velmi povedeným snímkem z mistráku 1.B třídy v Bavorovicích, Michal Svobodný předvedl obranný zákrok sezóny.

Rok 2002 byl povodňový a pro nás ničivý, proto tehdejší předseda klubu svolal mimořádnou schůzi členů. Pomocí všech se podařilo za necelý rok vybudovat krásné nové hřiště, speciální poděkování však náleží dvěma nejaktivnějším, Klémovi Dvořákovi a Pavlu Hrabovi.

Rádi zmíníme úžasnou kolegialitu velešínského klubu, který nám umožnil krátce po povodních uspořádat Memoriál Václava Sýkory na jejich hřišti.

Následující soutěžní ročník jsme díky souhlasu soupeřů odehráli na podzim kompletně venku, na jaře 2003 nám umožnilo Dynamo sehrát domácí zápasy v jejich areálu na Složišti.

Vraťme se na závěr k osobě pana Václava Louly, pracoval celoživotně nejen pro náš klub, ale pro celý regionální fotbal, proto mu byl právem udělen v roce 2001 pamětní list Českomoravského fotbalového svazu.

Dříve děti začínaly s fotbalem sami na pláccích za domem, nejmladší kategorií byli zhruba do revoluce mladší žáci. Po ní se věk hráčů pro vstup do klubů snížil, vznikly přípravky pro děti mladší 10 let. Představíme si naše nejmenší v průběhu času a ty, kteří se jim věnovali. Začínáme žáčky z jara 1977, vpravo nahoře je Milan „Zelí“ Boček, který pak hrál za dorost i muže, stejně jako jeho syn.

V začátku osmdesátek vidíme naše mladíčky v Plané s trenérem Karlem Štěchem, kapitánem byl současný multiministr Karel Havlíček.

Stejný tým o necelý rok později, vedoucím je vlevo Luboš Kajtman. Dresy opravdu nic moc, alespoň mají na hrudi znak Koh-i-nooru.

A máme tu rok 1982, kdy byl Pavel Zýka s mladšími žáky na turnaji ve Vyšším Brodě. Jako bývalý výborný hráč toho své svěřence hodně naučil.

V témže roce jsou naši špuntíci na dalším turnaji, tentokrát na budějovické Rudé hvězdě, funkce vedoucího se ujal Kléma Dvořák, jehož syn Radek je se zavřenýma očima v dolní řadě.

Pokračujeme snímkem z dalšího ročníku žákovského turnaje na Rudé hvězdě (dnešním SKP), Pavla doplňuje jako trenér Pepík Vlk.

Vrátíme se ve stejném trenérském složení na Koháč s klučíky, kteří se tedy nevídaně kření. V dáli za nimi jsou dobře vidět kanadské topoly, které rostly kolem hřiště.

Karla Štěcha jsme už u žáků zmínili, připomeňme, že tehdy především vykonával funkci klubového předsedy. Na fotce ho doplňuje trenérský kolega Jiří Pfaffl.

Popojedeme časem, tady má Jirka k sobě jako trenéra Milana Svobodného, jehož oba synové Michal i Milan za nás hráli. Dole vpravo je pozdější klubový kanonýr Michal Bez.

To už se přesouváme do devadesátek k přípravkám, na obrázku je bývalý výborný hráč Vláďa Dvořák jako trenér, dole uprostřed se krčí jeho stejnojmenný syn.

Pěkná přípravková fotografie zachycuje trenérské trio Láďu Dvořáka, Jirku Beneše a Honzu Novotného se svými svěřenci. Kapitánem byl Víťa Jarolím, který přešel v žácích jako talent do Dynama, později byl úspěšným trenérem mládeže i mužů, vedle něj je Vláďa “Šáfa” Šafrata, koháčská legenda, která hraje aktivně dodnes.

Končíme ukázkovým zápasem našich nejmenších v rámci Hynkáče 2013. Tehdy se o ně úžasně starali otec a synové Horčičkové, ikonu Igly Oťase můžeme vidět, jak s hrdostí sleduje jejich fotbalové nadšení.

Všem, nejen zde uvedeným, kteří se starali o naší droboť, náleží obrovský obdiv a dík.