JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Pojem Regina se vztahuje k naší minulosti hned dvakrát, začneme stejnojmennou restaurací, do které se přesouvali hráči i celé osazenstvo Koháče, protože ten měl pouze sezónní provoz. Aby chlapi nevypadli z pivního tempa, o to se starali nezapomenutelní výčepáci Honza Schwarz a Sláva Hloušek.

V 1.patře byla vinárna, ve které se konaly výroční schůze oddílu kopané TJ Koh-n-noor.

Na rohu u hospody bývaly srazy našich mužstev, které odjížděli autobusem na venkovní zápasy.

Při posezení u pivečka Samson došlo k nápadu vytvořit fotbalový výběr místňáků FC Regina, jehož jádro tvořili hráči Koh-i-nooru.

Pokračujeme tedy fotbalovou Reginou, která vyjížděla na exhibiční zápasy do okolí Budějc, koncem šedesátek dokonce také do sousedního Rakouska, což umožnila tehdejší doba, tzv. demokratizační proces. Na společném fotu můžeme vidět tým s manželkami při jednom z výjezdů.

Největší hvězdou výběru FC Regina byl Viktor Lávička, hráč s dělovou pravačkou, který byl také pověstný přesnými trestnými kopy. Je členem jedenáctky století SK Dynamo ČB, to hovoří za vše. (na fotu v horní řadě vlevo.

Láska k fotbalu tady napsala hezký společný příběh, který by se dal pojmenovat slovy “chlapi sobě”.

Překvapivá odpověď je kladná, neboť se naše hřiště stalo dočasným azylem divizního týmu VTJ Dukla Hraničář ČB.

Jednalo se o celou sezónu 1967/68 a podzimní část roku 1968. Na fotografii je mužstvo Hraničáře právě když začínali hrát u Maláku, na pozadí můžeme rozpoznat dřevěnou loděnici, která po povodních 2002 „odplavala“ do Samsonu.

V Dukle tehdy hrál později známý fotbalový trenér pan Jindřich Dejmal, který nám ochotně poskytnul snímky z osobního archivu. (dole s míčem s pěkným pohledem na náš plac).

Jindra nám ke svému působení na Koháči říká: „Dobře si pamatuji na kanonýra Láďu Boudu, na Klému Dvořáka (oba narození v roce 1948) a na Petra Brejžka, ten tehdy vedl ženský tým.“ Jindřicha můžeme vidět v souboji o míč z utkání s Lokomotivou Plzeň.

Další fotka je ze zápasu s béčkem plzeňské Škodovky, na které jsou zachyceny elegantní nůžky.

Jindra dodává: „Tehdy jsme hráli nejvyšší soutěž široko daleko“. A má samozřejmě pravdu, v roce 1967 došlo ke skandálnímu výsledku divizního zápasu Dynama s Lokomotivou ČB 10:0, Lokotka byla přeřazena do krajského přeboru a Dynamo dokonce do 1.A třídy (z tohoto utkání se raduje z gólu Jindřich Novák a smutní Miroslav Kamiš).

S Hraničářem na Koh-i-nooru se rozloučíme společným fotem “mazáků”, což byl dobový výraz pro druhoročáky na vojně.

Panu Jindřichu Dejmalovi děkujeme a přejemu jemu i vám všem hodně zdraví a životní pohody.

Známý román od Eduarda Basse vypráví příběh neporazitelné fotbalové jedenáctky. U Malého jezu jsme měli možnost zažít jeho zmenšenou verzi v podobě sedmera Dvořáků. Bratři Josef, Jiří, František, Karel, Miroslav, Ladislav, Klement a sestry Anna a Zdeňka tvořili Dvořákův klan. Všichni chlapi do jednoho hráli u Maláku a výborně. Připomeňme si kohinoráky tělem i duší na fotkách, kdy společně vytvářeli naší historii. (Jirka a Pepík), (Míra, Karel, Pepík a Kléma), (Karel, Kléma, Franta a Láďa), (Pepík, Kléma a Míra), (Karel, Míra, Pepík a Láďa), (gólman Franta, kdyby kývl, čapal ligu za klokany).

Většina bráchů měla i hráčský přesah a v klubu působila dale. Franta byl dlouhá léta nepřehlédnutelným hospodským, Láďa dělal vedoucího v mládeži a poté u mužů, Jirka správcoval a Kléma byl vedoucím u mládeže a hlavně mnoholetý předseda. Činili se i potomci, Láďuv syn Vláďa byl nadstandardní hráč, pak I trenér juniorů, na fotce se svým synem Vláďou.

Na další fotografii je Kléma se synem Radkem při turnaji přípravek na Rudé hvězdě ČB.

Jirkovo syn téhož jména hrál za béčko mužů, vnuk Pavel se pořád „motá“ kolem Koháče, přezdívku „Ráfek“ si generačně předávají.

Pojďme se ale podívat na starého Klapzubu, v našem případě tatínka 9 dětí pana Josefa Dvořáka. Člen síně slávy Pavel Hraba si při vzpomínce na Klému vybavil, že jeho otec byl významný regionální fotbalový činovník. A skutečně Josef Dvořák byl dlouholetým jednatelem Jihočeské župy fotballové až do její transformace v roce 1948. Řadí se tak minimálně po bok pana Antonína Hynka, oba jsou zcela jistě našimi historicky nejvýznamnějšími funkcionáři.

Významní lidé, významný klub.