JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Máme v rukou tzv. Loulovu kroniku, kterou vedl od července 1998 do září 2003. V tomto období byl vedoucím našich mužů a trenéry byli z větší části Jiří Beneš a Dalibor Kollar. Ostatně podívejme se jmenovitě na celý tým.

Ale pojďme postupně po stránkách a současně po letech, když máme k dispozici pěkně ucelený material. V červnu 1999 jsme se zachránili v 1.B třídě gólem Vládi Šafraty 2 min. před koncem utkání, což prozrazuje novinový článek a foto.

Na dalším snímku je sám kronikář, který gratuluje k vítězství v 47. ročníku Hynkova memorialu kapitánovi Plané.

Finále jsme v tomto ročníku v roce 1999 projeli: Slavia ČB – SK Planá 3:5 (1:2) Beníšek, Kladenský, Feller – Sýkora, Kureš, Vyškovský, Gudheyl, Kropík.

Pokračujeme naším vítězným mužstvem na 25. ročníku římovského turnaje z 21.7.2000. Zleva stojí trenér Beneš, Vazač, Svobodný, Vítovec Petr, Vítovec Pavel, Winter, Staněk, vedoucí Loula, dole sedí Šiller, Pirnos, Fríd, Bez, Mareš a Šafrata, vpředu leží Ždiarský.

Popojedeme o rok později bojovnou ukázkou ze zimního turnaje na Akře. Zajímavý je pohled na Honzu “Johna” Pirnose v čepici jako hráče, všichni ho totiž známe hlavně jako superdlouholetého trenéra.

Na jaře 2001 jsme hráli derby na Čtyráku, o půli jsme vedli brankou Kolmana, ale na konečných 1:1 vyrovnal Matoušek, který k nám pak přestoupil.

Přesouváme se zase o rok dál velmi povedeným snímkem z mistráku 1.B třídy v Bavorovicích, Michal Svobodný předvedl obranný zákrok sezóny.

Rok 2002 byl povodňový a pro nás ničivý, proto tehdejší předseda klubu svolal mimořádnou schůzi členů. Pomocí všech se podařilo za necelý rok vybudovat krásné nové hřiště, speciální poděkování však náleží dvěma nejaktivnějším, Klémovi Dvořákovi a Pavlu Hrabovi.

Rádi zmíníme úžasnou kolegialitu velešínského klubu, který nám umožnil krátce po povodních uspořádat Memoriál Václava Sýkory na jejich hřišti.

Následující soutěžní ročník jsme díky souhlasu soupeřů odehráli na podzim kompletně venku, na jaře 2003 nám umožnilo Dynamo sehrát domácí zápasy v jejich areálu na Složišti.

Vraťme se na závěr k osobě pana Václava Louly, pracoval celoživotně nejen pro náš klub, ale pro celý regionální fotbal, proto mu byl právem udělen v roce 2001 pamětní list Českomoravského fotbalového svazu.

Dříve děti začínaly s fotbalem sami na pláccích za domem, nejmladší kategorií byli zhruba do revoluce mladší žáci. Po ní se věk hráčů pro vstup do klubů snížil, vznikly přípravky pro děti mladší 10 let. Představíme si naše nejmenší v průběhu času a ty, kteří se jim věnovali. Začínáme žáčky z jara 1977, vpravo nahoře je Milan „Zelí“ Boček, který pak hrál za dorost i muže, stejně jako jeho syn.

V začátku osmdesátek vidíme naše mladíčky v Plané s trenérem Karlem Štěchem, kapitánem byl současný multiministr Karel Havlíček.

Stejný tým o necelý rok později, vedoucím je vlevo Luboš Kajtman. Dresy opravdu nic moc, alespoň mají na hrudi znak Koh-i-nooru.

A máme tu rok 1982, kdy byl Pavel Zýka s mladšími žáky na turnaji ve Vyšším Brodě. Jako bývalý výborný hráč toho své svěřence hodně naučil.

V témže roce jsou naši špuntíci na dalším turnaji, tentokrát na budějovické Rudé hvězdě, funkce vedoucího se ujal Kléma Dvořák, jehož syn Radek je se zavřenýma očima v dolní řadě.

Pokračujeme snímkem z dalšího ročníku žákovského turnaje na Rudé hvězdě (dnešním SKP), Pavla doplňuje jako trenér Pepík Vlk.

Vrátíme se ve stejném trenérském složení na Koháč s klučíky, kteří se tedy nevídaně kření. V dáli za nimi jsou dobře vidět kanadské topoly, které rostly kolem hřiště.

Karla Štěcha jsme už u žáků zmínili, připomeňme, že tehdy především vykonával funkci klubového předsedy. Na fotce ho doplňuje trenérský kolega Jiří Pfaffl.

Popojedeme časem, tady má Jirka k sobě jako trenéra Milana Svobodného, jehož oba synové Michal i Milan za nás hráli. Dole vpravo je pozdější klubový kanonýr Michal Bez.

To už se přesouváme do devadesátek k přípravkám, na obrázku je bývalý výborný hráč Vláďa Dvořák jako trenér, dole uprostřed se krčí jeho stejnojmenný syn.

Pěkná přípravková fotografie zachycuje trenérské trio Láďu Dvořáka, Jirku Beneše a Honzu Novotného se svými svěřenci. Kapitánem byl Víťa Jarolím, který přešel v žácích jako talent do Dynama, později byl úspěšným trenérem mládeže i mužů, vedle něj je Vláďa “Šáfa” Šafrata, koháčská legenda, která hraje aktivně dodnes.

Končíme ukázkovým zápasem našich nejmenších v rámci Hynkáče 2013. Tehdy se o ně úžasně starali otec a synové Horčičkové, ikonu Igly Oťase můžeme vidět, jak s hrdostí sleduje jejich fotbalové nadšení.

Všem, nejen zde uvedeným, kteří se starali o naší droboť, náleží obrovský obdiv a dík.

Dobré sousedské vztahy byly a jsou důležité pro pokojný chod naší slavie. Dronovým záběrem vidíme Koháč & spol. v plné kráse, podíváme se však na naší jedenáctku sousedů (jak symbolické u fotbalového klubu) jednotlivě.

V první řadě je to řeka Malše s úchvatným Malým jezem, na fotce z povodní 1954 nám ukazuje, co dovede. V pozadí jsou další bližní, Samson s pěknými budovami pivovarských bytů a nad nimi spilkou, vlevo je dům Navarů, kteří vlastnili i zahradu u tréninkového hřiště, na které postavili v roce 2006 Soldánů.

Poválečný letecký snímek z roku 1946 ukazuje kolonii pěti domů kolem hřiště, které zrealizoval stavitel Petráš v letech 1935-36, tedy krátce po založení klubu.

Za nastoupenými hráči je vpravo dům JUDr. Rychetníka, který byl za války v koncentráku, nyní ho vlastní rodina Dvořáků. Vlevo bydleli Romanovi, ruská emigrace po říjnové revoluci, po válce přidělili nemovitost Světelům, od devadesátek zde stojí nový barák Kučerů.

Syn Světelů hrával za dorost a poté i za muže, na fotce je v béčku Kohíku, za zády ještě s dřevěnou hranatou brankou.

Za osmdesátkovým dorostem je vila Ing.Kamarýta, posléze v majetku Kladenských. Syn Karel, přezdívaný Kláda je nahoře třetí zprava.

V pozadí mladších žáků z roku 1981 je dům původních majitelů Albrechtů, který posléze přešel do vlastnictví rodiny Grupáčů.

Za Honzou Staňkem a Ondrou Starczewskim je vpravo vila Málků ze 70. let, předtím tam měl sad se zahradní boudou pan Sláma. Kolonii uzavírá dům pana Houšky a paní Janyové, který rozšířil do současné podoby zubního centra MUDr. Petr Kulovaný.

Kulda je významným podporovatelem našeho klubu, několikrát také hrál za naše staré pány a vedl si velmi dobře.

Sousedskou pouť zakončíme dvěma sportovními oddíly. Za Kohinorákama ie dřevěná loděnice kanoistů, která byla povodněmi 2002 zničena, tím skončila i činnost vodáků.

A pak tu máme za našimi žáky z roku 1988 velmi milé nohejbalisty, kteří již přes půlstoletí válí nejen svůj sport, ale take tenis.

Pyšníme se krásnou lokalitou Malého jezu, bylo by pěkné žít v pospolitosti s našim okolím i nadále. Není to nádhera?