JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Minule o hřišti, nyní o těch, kteří se o něj starali. Ti, kteří jsou pro samotný fotbal nejdůležitější, bez jejich sekání, kropení, brankových sítí, lajnování a praporků hrát soutěžní zápasy nelze. Zalovíme v paměti a připomeneme si naše správce, včetně jejich neodmyslitelných přezdívek, snad se na nás nebudou zlobit. V sedmdesátkách to byl Josef Levý, zvaný „Kuželka“, který byl na hřišti víc, než doma. Správcoval, hrál za béčko a trénoval mládež, byl mírné povahy, hodný, takový táta pro všechno, díky Pepíku.

Po něm převzal žezlo pan Karel Novotný (tatínek Honzy Novotného), bohužel jen na dvě sezóny, neboť tragicky zemřel. Na fotografii z postupu mužů do 1.A třídy sedící uprostřed.

Dalším v řadě byl v osmdesátkách Miloslav „Míla“ Bouda (bratr kanonýra Ládi Boudy). Staral se o náš plac a byl zároveň výrazným fotbalovým rozhodčím. Vidíme ho uprostřed při vyhlašování výsledků Hynkáče.

Pokračujeme Radkem Penkem, byl důstojníkem, proto měl přezdívku „Plukovník“. Pořádek byl i za cenu hráčského brblání. Na snímku vlevo s míči v rukou před mačem našich starých pánů, kteří si to rozdali mezi sebou.

Následoval Jiří Dvořák, všemi řečený „Ráfek“, který se pokusil velkým úsilím zatravnit i střed hřiště, ale škvára byla nakonec proti. Jirka Dvořák byl vynikající hráč, zde v áčku Koh-i-nooru nahoře pátý zprava.

A už tu máme Jana „Kalveru“ Novotného, jeho nezaměnitelný bas byl jasným důkazem, že už maká, trénuje nebo hraje. Památné momenty nastaly, když Honza zapřáhl za embéčko traverzu a s vlčákem Alanem v autě rovnali hrací plochu. Foto se syny a vnoučaty při vstupu do síně slávy.

Pokračujeme kouzelníkem Josefem Reinhardtem, řečeným „Školník“, někdy dokázal vymyslet takové věci, nad kterými zůstával rozum stát. Byl to ale dobrák, chodil pískat naše kadety, před ním je s míčem Jiří Beneš nejml., vnuk člena síně slávy.

Pak tu máme Karla “Těleso” Bulána, kterému sekundoval Jan “Boris” Korbel, naše muzikanty, kteří někdy připomínali dvojici Pat a Mat. Byli ovšem velmi ochotní a byla s nimi vždy dobra zábava.

Končíme Miroslavem “Kebulínem” Michalem, který strávil v našem areálu hodně času, před dekádou si prošel osobním očistcem. Po “znovuzrození” sice pak sesedl ze sekačky, ale dál trénuje naše nejmenší naděje a jsou společně s Tomem Vršitým a Vencou Hojdarem velmi úspěšní.

Poklona vám všem milí správcové, bez vás bychom byli…