JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Dobré sousedské vztahy byly a jsou důležité pro pokojný chod naší slavie. Dronovým záběrem vidíme Koháč & spol. v plné kráse, podíváme se však na naší jedenáctku sousedů (jak symbolické u fotbalového klubu) jednotlivě.

V první řadě je to řeka Malše s úchvatným Malým jezem, na fotce z povodní 1954 nám ukazuje, co dovede. V pozadí jsou další bližní, Samson s pěknými budovami pivovarských bytů a nad nimi spilkou, vlevo je dům Navarů, kteří vlastnili i zahradu u tréninkového hřiště, na které postavili v roce 2006 Soldánů.

Poválečný letecký snímek z roku 1946 ukazuje kolonii pěti domů kolem hřiště, které zrealizoval stavitel Petráš v letech 1935-36, tedy krátce po založení klubu.

Za nastoupenými hráči je vpravo dům JUDr. Rychetníka, který byl za války v koncentráku, nyní ho vlastní rodina Dvořáků. Vlevo bydleli Romanovi, ruská emigrace po říjnové revoluci, po válce přidělili nemovitost Světelům, od devadesátek zde stojí nový barák Kučerů.

Syn Světelů hrával za dorost a poté i za muže, na fotce je v béčku Kohíku, za zády ještě s dřevěnou hranatou brankou.

Za osmdesátkovým dorostem je vila Ing.Kamarýta, posléze v majetku Kladenských. Syn Karel, přezdívaný Kláda je nahoře třetí zprava.

V pozadí mladších žáků z roku 1981 je dům původních majitelů Albrechtů, který posléze přešel do vlastnictví rodiny Grupáčů.

Za Honzou Staňkem a Ondrou Starczewskim je vpravo vila Málků ze 70. let, předtím tam měl sad se zahradní boudou pan Sláma. Kolonii uzavírá dům pana Hrušky a paní Jonyové, který rozšířil do současné podoby zubního centra MUDr. Petr Kulovaný.

Kulda je významným podporovatelem našeho klubu, několikrát také hrál za naše staré pány a vedl si velmi dobře.

Sousedskou pouť zakončíme dvěma sportovními oddíly. Za Kohinorákama ie dřevěná loděnice kanoistů, která byla povodněmi 2002 zničena, tím skončila i činnost vodáků.

A pak tu máme za našimi žáky z roku 1988 velmi milé nohejbalisty, kteří již přes půlstoletí válí nejen svůj sport, ale take tenis.

Pyšníme se krásnou lokalitou Malého jezu, bylo by pěkné žít v pospolitosti s našim okolím i nadále. Není to nádhera?