Začneme šedesátými léty, kdy tehdejší totalitní režim zvolnil, což umožnilo domácí zápas s neznámým rakouským soupeřem. Naši poněkud nesmělí borci jsou vlevo, utkání slavnostně zahájil tehdejší předseda klubu pan Jaroslav Dvořák (tatínek loni zesnulého Vráti).

 Neobyčejné utkání jsme sehráli v roce 1972, u Malého jezu jsme přivítali bulharský olympijský tým, který se připravoval na LOH v Mnichově. Dokonce jsme vedli brankou Svěchoty, ale nakonec jednoznačně padli 1:9. Sedm gólů vstřelil nepolapitelný Plamen Markov, který později nasbíral 32 startů za národní tým. 

Pokračujeme pravidelnými návštěvami mužstva Lokomotive Meiningen z bývalé NDR, které se zúčastnilo čtyřech po sobě jdoucích Hynkovo memoriálů. 33.ročník v roce 1985 dokonce vyhráli, když nás porazili v semifinále a ve finále pak Kaplici 1:0. O rok později se to obrátilo , v semifinále jsme Meiningen porazili 4:1 a ve finále i Kaplici 3:2.

Podobné to bylo těsně po revoluci s rakouským týmem Kematen an der Ybbs, třikrát byli našimi hosty a třikrát našimi hostiteli. Toto přeshraniční setkávání zorganizoval Láďa Holík, bývalý brankář Koh-i-nooru a dodnes věrný fanoušek.

Končíme sezónou 1993/94, když jsme se v zimě v Rožnově na Meteoru střetli s rakouským mužstvem SV Leiben. Výsledek byl 3:0 pro nás, v řadách soupeře hrál internacionál Zdeněk Šreiner. Hřebínek nám spadl v létě, když nás rakouští přátelé smetli 5:1, to za ně zase tvrdil muziku exreprezentant Libor Radimec. Oba internacionálové mají mimochodem zlatou olympijskou medaili z LOH 1980 v Moskvě. S velkou mírou nadsázky se dá říci, že jsme světoví.