JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Hospoda na Koháči je úzce propojena s klubem, už jen tím, že je v našem útulném areálu hned vedle hřiště. Všichni hospodští aktivně působili ve fotbalovém oddílu jako hráči a dva byli dokonce dlouholetými klubovými předsedy. Nemůžeme začít nikým jiným, než charismatickým Františkem Dvořákem, vedle něj je ono výčepní zařízení, kterým Franta a další napájeli celou místní komunitu.

Už jsme zmínili, že sám byl vynikající brankář, na kterého měly políčeno i ligové kluby. Výčepáka v sobě však nezapřel ani při výjezdu starých pánů na turnaj v Rožmberku, chlapi si dovezli, zakopali a narazili sud, u pípy byl samozřejmě Franta.

Dalším šenkýřem byl Karel Štěch, na fotce sedí vpravo mezi nezapomenutelnými plejery Láďou Boudou a Fandou Nedbalem při pokecu fotbalových kamarádů v rámci jednoho z Hynkáčů.

Karel byl také výborným hráčem, na snímku je zkraje šedesátek dole uprostřed. Bylo to v týmu Slavoje ČB, předchůdce Dynama, zajímavostí je, že se tu sešel právě s Frantou Nedbalem (nahoře 2. zleva).

Pokračujeme krčmářem Honzou Růžičkou se vzpomínkou Jendy Novotného: “Když měli Karel s Růžou společně hospodu, tak jednou prdnul ventil na flašce s kyslíkem, tudíž nešlo chlazení. Byla akorát kořalka a teplý pivo, tak se šlo do Reginy.” Honzu vidíme vpravo jako trenéra s poměrně silným mužstvem, kterému se tehdy “podařilo” sestoupit do okresu.

Brzy ale Honza postoupil s týmem zpět do 1.B třídy, bylo to v druhé polovině devadesátek, tady je máme fešáky na domácím kolbišti.

A už je tu Vráťa Dvořák (na snímku s bratrem Otou), který měl vlastní šenk v Matici školské, přibral si k němu ještě Koháč, kam přešel jeho výčepák Franta Lebeda.

Vráťu, který dodýchal na loňském Hynkáči si připomeneme fotem v mužích Koh-i-nooru z konce šedesátek. Nezkazil žádnou srandu, byl fajn chlap, v našich srdcích žije dál.

Nejdéle sloužícím hospodským je suverénně David Mareš, který zafinancoval rekonstrukci Koháče a zavedl celoroční provoz. Na obrázku je ve své obvyklé pohodové náladě.

David přišel v mládeži z Dynama a pak už hrál pouze za nás s výjimkou jedné sezóny v tehdy divizní Lokomotivě ČB.

Dostáváme se k něžnému pohlaví a tedy k naší milé Kačence, která nás nenechala pivně oddechnout. Při pohledu na znavené a mumlající hosty s úsměvem říkávala: “Dobře odvedená práce.”

Končíme dvojicí pěkných šenkýřek, vždy usměvavou Magdičkou a zde mračící se Šárinkou. Všem třem děvčatům zpětně děkujeme, že to s námi vydržela.

Hospůdka U Malého jezu šlape k naší spokojenosti samozřejmě dál, pomyslný štafetový kolík převzala v současnosti Martinka Suchá.