JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Pro dobu po válce je příhodný páně Werichův text: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc“. Společnými silami došlo k rychlé obnově našeho hřiště, v dalším roce byla postavena dřevěná budova s šatnami, kanceláří, skládkem a klubovnou. Z těchto časů je foto mužů SK Slavia, čtvrtý zleva je hrající trenér František Házl, dříve tahoun SK ČB (Dynamo).

Na dalším snímku je předzápasová porada, uprostřed v pumkách je budoucí předseda klubu pan František Dvořák (otec Vráti).

Pokračujeme smutným dokumentem z února 1949, kdy rok po převratu zanikáme, pravda, příčinou je sloučení se Spartou ČB pod jiným názvem.

Tím to nekončí, všeobecná kolektivizace zasahuje také sport. Dochází k násilnému sdružování samostatných subjektů do tělovýchovných jednot. V našem případě z SK Slavia ČB do TJ Tatran ČB (kvůli lepšímu přehledu vynecháváme přechodné hrátky s názvem). Všechny další fotografie jsou již z období Tatranu, který končí v roce 1959, pokračujeme pak již pod všem známou hlavičkou TJ Koh-i-noor ČB. Pěkný záběr zachycuje naše muže z 13.5.1950, jmenovitě: Beneš, Koubek, Čtvrtník L., Houska, Kapuda, Votava, Frcal, Hála, Čtvrtník F., Veselý, Josa, Hübl.

O několik let později představujeme opět muže v tatranských dresech.

Rokem 1952 se začíná hrát Hynkův memoriál, který v té době měl věkový limit nad 33let, na fotografii je naše jedenáctka s vítězným pohárem v některém z prvních ročníků turnaje.

Je pěkné, že se můžeme pochlubit i mládeží, tady jsou naši žáci, Tatránci.

Následuje dorost s gólmanem Václavem Loulou, členem naší síně slávy.

Galerii uzavíráme naší starou gardou, v horní řadě třetí zleva je klubista tělem i duší, pan Václav Švácha.

Byla to turbulentní doba, ve které zvítězil fotbal, díky všem těmto věrným.