Když se řekne Koháč, někomu se vybaví areál u Malého jezu, ale většina bude mít na mysli naší hospodu, která byla vždy pevně spjatá s klubem. Pan Petr Zýka a další nám poskytli fotografie z předrevolučního období. Komunita, která se zde scházela byla jedna velká rodina. Sám Petr patří ke Koh-i-noorským dětem, což krásně dokumentuje společná mezigenerační fotka plná lidské pospolitosti. Na ní je jeho tatínek Pavel (ukazuje oslí uši), který byl a je hráčskou a trenérskou klubovou legendou. Pěkná je i momentka Petra na tříkolce s Jiřinou Brejžkovou, množství sudů za nimi ukazuje, že rodiče a spol. dodržovali pitný režim. Sedávalo se i uvnitř v klubovně, která byla přístupná jen pro místní. Kouzlo Koháče je především v posezení na zahrádce při pěkném počasí nebo v průběhu fotbalových zápasů a hlavně po nich. Bavily se partnerky hráčů, chlapi i naši junioři. Po Hynkáči v roce 1984 to při harmonice rozjeli hráči i štamgasti na plné pecky. Na této fotografii je také zachycena slavná maketa tužky zavěšená na trámech. Opravdovou legendou mezi plejádou výčepních byl pan František Dvořák, který byl vynikajícím brankářem, měl dokonce nabídku na angažmá v ligových Bohemians. Součástí hospody byl i „Divočákovo a Novasovo“ gril, na kterém s masem čarují Pavel Zýka s další klubovou legendou panem Jiřím Benešem. Na Koháči je geniální okénko, tehdy bylo funkční i boční, jak vidno, ale hlavní bylo to směrem k řece, kde občerstvení využilo spoustu lidí, kteří se opalovali, koupali nebo šli právě kolem. Koháč jsme my všichni.