JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

V mottu je přítomný čas, protože naše stará garda válela a válí dodnes. Připomínáme, že tato nejstarší kategorie vznikla již v roce 1933, kdy se datuje počátek našeho klubu. Začneme borci ještě pod hlavičkou Tatranu ČB.

Staří páni našeho klubu byli u vzniku „Budějovické 33“. Klement Dvořák společně s Vláďou Hubeným z Hrdějovic v hospodě na Borku v roce 1978 ustanovili tuto soutěž pro hráče starší 33 let. Začala se hrát pravidelně o rok později ve dvou skupinách, účastníky byly týmy z Budějovic a blízkého okolí. Kléma stojící vedle osvěžujícího se Pepíka Drhy.

Později byla posunuta věková hranice hráčů nad 35 let. O organizaci se u staré gardy od počátku starala dvojice Kléma Dvořák a Jirka Beneš, později Franta Nedbal a Milan Souček, všechny je vidíme na pěkné fotografii.

Vrátíme se v čase zpět do sedmdesátek, na snímku v horní řadě co osoba, to pojem. Zprava Jaroslav Dvořák, tehdejší předseda, Petr Brejžek, duchovní otec dívčí kopané, Václav Novák, vynikající brankář slavné klubové éry, Václav Loula, obětavec tělem i duší a bratři Láďa a Míla Boudové, pan střelec a pan rozhodčí.

Naši nejstarší měli i výjezdy, tady jsou na parádním záběru z rožmberského podhradí. A opět můžeme spatřit jednu osobnost vedle druhé.

A máme tu osmdesátky, které otevíráme společným fotem se čtyřmi bratry Dvořáky, Karlem, Mírou, Pepíkem a Láďou.

Následuje momentka, z které vypíchneme Radka Tejmla, v horní řadě 4. zleva, který za Kohík hrál i v mužích a jehož syn byl výborným obráncem Dynama.

Z další fotky vybíráme gólmana Tondu Drvotu, který léta čapal za naše áčko. Jeho vnuk Víťa Kubal zase proháněl nejednoho obránce a dodnes hraje za starou gardu, jablko nespadlo daleko od stromu.

Ke starým pánům neomylně patří Hynkův memoriál, na tomto záběru přebírá vítězný pohár z rukou Jirky Beneše naše klubová ikona Franta Nedbal, přihlížejí Honza Růžička a Petr Schuster.

Pokračujeme snímkem, kterým vyzdvihneme Václava Sýkoru, nohoře 2. zleva, který byl neúnavným fotbalovým dříčem, bohužel tragicky zahynul, ve vzponínkách ale zůstává s námi.

Předposledním fotem s plejádou našich legend poukážeme na Petra Doudu, dole vlevo, který hrával za naší mládež i muže, byl obráncem, přes kterého málokdo přešel.

Rozloučíme se milou fotkou našich starých pánů, když už to nejde na hřišti, tak rádi posedí a poklábosí u dobrého pivečka. Tak to má být, my mladší před vámi smekáme.

V letech 1993-95 byl na našem hřišti Pony Express, jedná se o štafetovou přepravu pošty dle historického příkladu z USA, nikoliv dostavníky, ale osamělými jezdci na koních. Délka úseku od jednoho předávacího místa ke druhému byla cca 20 km. A jedním takovým místem byl Koháč a zastávka tzv. jižní větve.

Ameriku té doby připomíná záběr paniček pod vlajkami Federace a Konfederace. Jinak všechna fota jsou z roku 1993, kdy se konal 9. ročník Československého Pony Expressu. Tehdy byl v klubovém výboru Milan Šváb, jehož švagr Jirka Franěk byl pořadatelem těchto akcí.

Na dalším snímku je ukázka vozu s plachtou z divokého západu, který sloužil jako dopravní prostředek i provizorní domov pro tisíce rodin migrantů, kteří se valili za lepším.

Další kovbojská scéna spíše připomíná film Sedm statečných, zde ovšem v redukované podobě s vigvamy v pozadí na zarostlém tréninkovém plácku.

Na hřišti vyrostlo I westernové městečko se skutečným saloonem, kde se podávaly za barem supercloumáky.

Co by to bylo za kovboje, kdyby chyběla ukázka jejich umění s lasem.

Následuje poněkud drsná scénka u bývalé loděnice s podtextem písně Michala Tučného “Pověste ho vejš”.

Nechyběla ani žánrová hudební produkce v podobě country kapely Weekend se známou folkovou zpěvačkou Pavlínou Jíšovou.

Borec u mixážního pultu dbá na kvalitní zvuk, současně je patrné, že Pony Express přilákal velké davy návštěvníků.

Nefotbalová akce, ale I takové měly a mají své místo v naší minulosti i přítomnosti, jako příkladně pravidelné dětské dny, které pořádala dříve Šárka Bednářová a po ní Martina Suchá.

Ještě jsme se nezmínili více o našich žákovských kategoriích, tímto s radostí splácíme dluh, neboť právě pro ně má největší smysl naše fotbalové snažení. Nejstarší dochovaná fotka starších žáků, na které se zaměříme, spadá do padesátých let, ještě do doby Tatranu ČB, s dřevěnou ohradou k řece v pozadí.

Pak tu máme raná 60. léta, tato kategorie je již pod hlavičkou Koh-i-nooru ve složení: trenér Sezemský, P.Douda, J.Hovorka, K.Dvořák, J.Kališ, L.Bláha, vedoucí Jordák, dole K.Kališ, J.Doležal, K.Kopelent, A.Ždiarský, J.Beneš a J.Mizera.

Následují žáci z roku 1977 pod vedením trenéra Josefa Levého a vedoucího Karla Vomdrouše. Za zmínku stojí, s jakými „hroudami“ se tenkrát hrálo.

Na dalším snímku je obměněný tým o rok později, největší talent byl Radek Popelka, v horní řadě 2.zleva, který přešel v dorostu do Dynama. V pozadí je velmi dobře vidět vstupní brána s nápisem TJ KOH-I-NOOR.

Počátek osmdesátek si připomeneme fotkou starších žáků, které trénoval Petr Jiránek (vpravo), vedoucím byl Josef Prýgl. V horní řadě třetí zleva je Karel Štěch ml., syn tehdejšího předsedy klubu.

Později v 80. letech převzal tuto kategorii výborný trenér naší mládeže Pavel Zýka, který bohužel v roce 2004 náhle zemřel. V příštím roce vstoupí in memoriam do slávistické síně slávy.

Fotografie z domácí arény vystřídáme jednou z výjezdu mládežníků, kdy byl trenérem Jirka Pfaffl a vedoucím všudypřítomný Milan Novotný.

Devadesátky zastupuje tým žáků před zápasem na SKP, trenérský triumvirát tvoří Vláďa Dvořák, Jirka Kroupa a Petr Zábranský, vedoucím je v dolní řadě Jarda Klečka.

Říká se, to nejlepší na konec, tudíž se můžeme pochlubit novinovým článkem z postupu našich starších žáků do krajského přeboru. Bylo to na začátku nového milénia a k tomuto velkému úspěchu je dovedli trenéři Jiří Kaboň a Václav Hojdar.

Byla to po mužích a dorostencích v šedesátých letech další kategorie, která se probojovala do nejvyšší krajské soutěže. Bohatá historie na společném klubovém talíři.